Tisková agentura OliMali

skoro on-line zpravodajství o pomoci lidem na Ukrajině, JINÁ UKRAJINA

Fotka týdne

Slečny "Žigulky"

Slečny "Žigulky"

Z diskuze...

Aktivity

Mukačevský biskup, mučedník Blahoslavený Theodor Romža

V časopise Immaculata 5/2002 vyšel článek o jednom světci východní a západní spirituality. Je to blahoslavený Theodor Romža , který pochází z Podkarpadské Rusi. Toto území bylo v roce 1918 spojeno s nově vzniklým státem -Československou republikou, takže velkou část svých životních cest měl tento blahoslavený spojenou i s naší vlastí a celý život s katolickou církví, do níž patřil jako řeckokatolík. Je jedním z těch, kteří byli koncem června roku 2001 prohlášeni svatým otcem Janem Pavlem II. za blahoslavené. Jeho život nese mnohé společné rysy také s blahoslaveným O. biskupem Pavlem Petrem Gojdičem z Prešova a O. Dominikem Metodem Trčkou, redemptoristou, kteří po dlouhém vězenízemřeli ve věznici v Leopoldově. Podobné životní cesty měli i ostatní blahoslavení z června 2001. Přečtěte si tento dramatický příběh svatého muže, který pro svou víru a církev obětoval život.
Otec biskup Theodor Romža se narodil 14. dubna 1911 na Karpatské Ukrajině ve vesničce Velký Byčkov, kde žili jeho rodiče. Otec Pavel byl železniční úředník a matka Mária pracovala v domácnosti. Gymnázium dokončil s vyznamenáním v roce 1930 v Chustu. Na kněžskou dráhu se připravoval v Římě v koleji Germanicu a Rusicu. Kněžské svěcení přijal v Římě roku 1936 od biskupa Olexandra Jevrejinova. Do vlasti se vrátil v roce 1938. Krátce působil jako farář v obci Berehovo, okres Chust. Od roku 1939-1944 přednášel v bohosloveckém semináři v Užhorodě, kde byl i spirituálem. Protože 31. května 1943 zemřel na tehdy okupovaném území mukačevský biskup Alexander Stojka, bylo nutno uvažovat o jeho nástupci. Dr. Pavel Cibera, pověřený v československé exilové vláděv Londýně záležitostmi Podkarpatské Rusi, navrhl, aby vláda doporučila na uprázdněné místo ThDr. Theodora Romžu, což vláda prostřednictvím rancouzského nuncia učinila, a papež Pius XII. ho jmenoval biskupem. A tak byl 24. září 1944 v užhorodské katedrále na biskupa vysvěcen. Nový, teprve 33 let starý biskup, převzal službu pastýře ve velmi složité situaci. Sovětská vláda Podkarpatskou Rus po válce Československu již nevrátila a náboženské poměry pro řeckokatolickou církev se staly brzo neúnosné. Sověti měli v plánu násilím „sjednotit“ řeckokatolíky s pravoslavím. Postupně se od roku 1945 začaly zavírat katolické kostely. Na pouť na Černičí Horu u Mukačeva na svátek Nanebevzetí Panny Marie roku 1946 přišlo 5 „prosovětských“ pravoslavných biskupů, ale otci biskupovi Theodoru Romžovi bylo zakázáno se poutě účastnit. Pro pravoslavnou církev byla zabrána i katedrála v Mukačevu. Řeckokatolíci slavili proto poutní mariánské bohoslužby s biskupem Romžou před katedrálou. Po této pouti se úřady rozhodly biskupa Romžu zlikvidovat. Nastala neděle 26. října 1947 a biskup Romža navštívil obec Lochovo, aby zde na prosbu duchovního Petera Vaska posvětil obnovený chrám. Ve stejné době se v obci objevila dvě vojenská auta a věřící to brali jako otevřené nebezpečí. Proto otec biskup v obci přenocoval a rozhodl: „Ráno pojedeme, nechť se stane vůle Boží.“ Ráno 27. října 1947 nasedl do kočáru a spolu s dvěma bohoslovci a knězem Danielem Bačinským se vydali na cestu. Před vesnicí Ivanovce se objevilo jedno z těch podezřelých vojenských aut, prudce narazilo do kočáru, usmrtilo oba koně a převrhlo kočár. Otec biskup, kočí Choma a kněz Daniel Bačinský byli těžce zraněni. Dva bohoslovci byli zraněni jen lehce a běželi pro pomoc. V tom okamžiku přijelo i druhé auto (gazik), z kterého vyskákali muži s železnými tyčemi v rukou a začali tyto zraněné tlouci do hlav. Chtěli je usmrtit. Jejich záměr však překazilo poštovní auto z Mukačeva. Zločinci proto nasedli do gaziku a ujeli. Poštovní zaměstnanci naložili zraněné do svého vozu a zavezli je do městské nemocnice v Mukačevu. Tam jim kvalifikovanou pomoc poskytl lékař, chirurg Alexander Fedinec. Zdálo se, že život zraněných bude zachráněn. V té době ještě v nemocnici byly řeholní sestry basiliánky. Zvláště sestra představená Theofila se zraněných ujala. V čele nemocnice však byl prosovětský lékař Dr. Bergman, který měl rozhodující slovo. Otci biskupovi s knězem Bačinským přidělil zvláštní pokoj. U jejich lůžka byla stále sestra Theofila a Dr. Bergman chtěl, aby ji střídala sanitářka Ogarka, k níž sestra Theofila neměla důvěru. 31. října 1947 přišel svého biskupa navštívit stařičký kněz, otec Bačinský starší, který posloužil svatými svátostmi. Odpoledne otce biskupa navštívily jeho dvě rodné sestry. Téhož dne odpoledne přijela sestra představená Ihumena Ignatia Gerevyč z Užhorodu se zprávou, že Dr. Bergman si stěžuje na sestru Theofilu a že je třeba ji pro únavu vystřídat. Proto sestra Theofila odchešla a sestra Ignatia ji zastupovala. V noci šla doprovodit doktora na jiné pokoje v nemocnici. A to byl okamžik, který potřeboval Dr. Bergman. Ve chvíli, kdy zde nebyla sestra Ignatia, vnikla do pokoje sanitářka Ogarka, přistoupila k biskupovi a cosi mu podržela pod nosem a zase odešla. Otrávila ho kyanidem. O tom vypráví i zraněný otec Bačinský mladší, který ležel s biskupem Romžou na jednom pokoji a v této chvíli nespal. S posledním slovem: „Ó Isuse“ přestalo navždy bít biskupovo srdce. Byl smrtelně otráven. Zmučené tělo bylo pohřbeno v kryptě užhorodské katedrály. Členům policie KGB (Komitet gosudarstvennoj bezopasnosti) nedal mrtvý biskup spát, a tak krátce po pohřbu bylo jeho tělo odneseno, lebka rozříznuta, byl z ní vyjmut mozek a znovu vrácena do krypty. V roce 1949 byla řeckokatolická církev úředně zakázána a násilně spojena s pravoslavnou. Sestra Theofila byla po tomto násilí na řeckokatolících odsouzena k deseti letům vězení. Jednou měla zvláštní sen. Vypravuje: „Viděla jsem otce biskupa Romžu a za ním byl nápis: Šíření mého oslavení přenech budoucnu.“ Také v Československé republice byla od státních úřadů v roce 1949 postavena mimo zákon řeckokatolická církev. Otec biskup Gojdič byl uvězněn, podobně jako jiní kněží řeckokatolické církve, a všichni věřící nuceni přejít k pravoslaví. Přesto všechno většina věřících zůstala věrná. Teprve rok 1968 v naší vlasti přinesl opětovné osvobození od neblahých zákonů z r. 1949.Panno Maria, Matko křesťanské jednoty,oroduj za nás! P. J. Břicháček, C.Ss.R
Žádné komentáře
 
Kontaktujte nás na: dracoondra@gmail.com